Stránky

16. února 2017

Harrachov - víkend v mlze

"Pojedem na hory!" "No tak jo!"

Užijeme si horské sluníčko, budeme chodit z hřebenu na hřeben a zdoláme všechny harrachovské vrcholky. Tak určitě. :-)

A jaká byla realita?





V Harrachově nás přivítalo krásné sobotní dopoledne a obleva. U penzionu jsme s autem zapadly, protože byl sníh mokrý a měkký a bylo ho fakt hodně. Naštěstí jsme se dokázaly vyhrabat samy. Doslova. :-)

Původní plán byl takový, že v sobotu vyjedeme lanovkou na Čertovu horu a odtud dojdeme po naplánované trase k můstkům na vyhlídku. V duchu jsme si plánovaly pěší turistiku se sluncem v zádech, jak to vídáme na fejsbůkách a instagramech, jenže až na místě jsme zjistily, že v zimě se může nahoru lanovkou pouze s lyžema a ty jsme my neměly. Ach jo.

Nevadí. Vytahujeme plán B - nezbývá, než si to k můstkům vyšlápnout po svých.

V tu chvíli přestává svítit sluníčko a celý Harrachov se noří do Krakonošovy mlhy. Má to své mystické kouzlo i když se v mlze chvílemi ztrácíme a na některých místech se boříme po kolena do sněhu.


Na vyhlídce jsme rády, když zahlédneme alespoň na krátkou chvilku protější vrcholky, pak už se celá krajina opět noří do bílé mlhy a tak to zůstane v podstatě do konce našeho pobytu.




Druhý den po bohaté snídani vyrážíme do bílé stopy. První nasazení lyží (asi po 15ti letech) a Zuz se válí na zemi. Do všeho po hlavě - doslova. Okolo projíždí přibližně 5ti letý kluk s tatínkem a schovívavě se usmívají. Proč asi? :-) Ono ale opravdu není jednoduché vstát, když vám druhá lyže odmítá poslušnost a stále podjíždí. Stejný proces se během dne zopakoval asi 4x a nějakou podivnou náhodou je to pokaždé Zuz, kdo se musí sbírat ze země. Evidentně má ta holka běžkařský talent, to asi ten jablonecký odchov. ;-)
No nic, po projížďce cvičným kolečkem jsme zamířily do lesů do opravdických běžkařských stop. Hlavně teda proto, že máme oprávněný pocit, že na běžkařském ovále budíme zbytečnou pozornost. :-)

V lese to ale byla naprostá paráda! Cestou jsme potkaly asi jen 7 dalších běžkařů. Všichni ostatní byli rozprostřeni po celém lese, a tak jsme měly bílou stopu opravdu skoro jen pro sebe.

Po odevzdání běžkařského vybavení zpět do půjčovny (pánovi z půjčovny jsme slíbily, že za rok si je půjčíme zase) je potřeba doplnit energii.
Máme vyhlídnutou místní restauraci Za pecí, kterou po naší návštěvě s klidným svědomím doporučujeme všem, kdo se chtějí v Harrachově dobře najíst. K jídlu si dáváme vynikající králičí ragů a spetzle s kachním masem a obojí nemělo chybu. Z našeho místečka u topení se nám vůbec nechce, jsme za celý den mokré a vymrzlé a tak se zahříváme i zevnitř grogem.




Neděle na běžkách utekla jako voda, v pondělí balíme a vyrážíme směr Praha. Cestou jsme se ještě chtěly stavit na Ještědu,  ale vzhledem k tomu, že se s námi Harrachov loučí mlhou hustou tak, že by se opravdu dala krájet, vzdáváme to a Ještěd necháváme na jindy.

I přesto, že počasí stálo za prd, nevzdáváme to a dáme Harrachovu další šanci. Už teď se na to těšíme!

Žádné komentáře:

Okomentovat